V okruhu krásných krkonošských hor leží „Zlatý Rehorn“, vroubený hustými lesy a bujnými nivami, na jehož úbočí nalézá se malá obec nazývaná „Klinge na klingelské nebo na staré vodě“.
Obec Klinge sousedí severně s obcí Sklenářovice, západně se Sejfy, východně s obcí Babí a jižně s obcí Mladé Buky a Kalnou Vodou, která byla farně spojena.

Školně byla spojena s obcí Sklenářovice. Dle úřední statistiky z roku 1930 měla Klinge 18 stavení a 86 obyvatel. Dobu rozkvětu docílila obec Klinge před první světovou válkou. Měla parní mlýn s pilou a výrobnou šindelů, což byl střed jejího hospodářského života. Škola byla v sousedních Sklenářovicích.
Založení starého zlatého dolu se stoupou se táhne do daleké minulosti. Zlatý důl byl svého času velmi bohatý, později však zašel. Podle kroniky starého horského městě Svoboda, která ho obhospodařovala.
Stopy po staré „Pinge“ byly nalezeny nedávného času. Zdá se, že jméno „Klinge“ se odvozuje od zvuku, který vydávala stoupa při drcení kamene, které bylo daleko široko slyšet, jako klingen (znít, zvučet).
Kníže Jan Schwarzenberg zkoušel v roce 1765 obnovit práce ve starých dolech, ale poněvadž výtěžek byl nerentabilní, byl v roce 1772 celý důl opuštěn a stoupa byla odvezena. Tímto pádem nově vystavěné domy v Klinge klesly do úplného ticha. Důvodem toho ticha vznikla legenda o stoupě a to praví:
„První obyvatelé Mladých Buků se živili lovem a rybolovem. Mnozí našli práci ve zlatých dolech na „Zlatém Rehornu“ a na stoupě pozdějšího „Klinge“, kde vydělávali mnoho peněz. Byli z toho bohatí a bujní. Jednoho dne seděli horníci před zlatou šachtou. Přišla k nim stará babička jménem Barbora a prosila o almužnu. Nic ji nedali, naopak, ještě se ji vysmáli a jeden horník ji dokonce podal kámen. Babička se rozzlobila, sáhla pod zástěru, vzala plnou hrst prosa a hodila je do šachty, kde právě dolovali. Vykřikla: „dřív nenajdete zlato, dokud neuplyne tolik tisíc let kolik jsem hodila zrníček  prosa do jámy“. Toto prokletí se vyplnilo, protože hora již nedala ven svoje bohatství a brzy byl podnik zastaven“.
Lidé poznali brzy, že si mohou v tom známém klingelském hostinci zpříjemnit konec týdne při láhvi klingelského moštu, který byl znám po celém okolí. „Klinge“ proslulo po širokém okolí  jako krásné a příjemné výletní místo. Každou neděli sem přicházeli mladí i starší výletníci z Trutnova, Starého Města, z Kalné Vody, Mladých Buků, ze Svobody, Maršova a dokonce i ze Žacléře. Veliký sál s přilehlou zahradou s lavicemi a stoly byly ještě malé, aby mohly pojmout všechny hosty. Při bezvadné obsluze majitele hostince Josef France a při veselé hudbě se tancovalo a bavilo celé odpoledne. Další výletní místa byla Antoníčkovo údolí, Hoffmanova bouda, Zlatý vyhlídka a Lesní dům na Černé hoře.
Zatím uplynulo několik desítek let a v roce 1945 přišly do Klinge nové rodiny. Osada dostala nové jméno – Bystřice. Bývalí osadníci „Klinge“ se rozešli do různých stran světa, nejvíce do Bavorska.