Do 18. Století bylo pohřbívání výhradně v rukou církve. Smrt byla tehdy považována za běžnou součást lidského života. Kostely byly většinou v centru obcí a měst, kde také byly hřbitovy, pohřbívalo se okolo kostela, podél venkovních zdí a dokonce i v kostele samotném.

V českých zemích byl vydán v roce 1784 Josefem II. Dvorský dekret, který zakazoval pohřbívání v kostele a kolem nich. Bylo nařízeno, aby hřbitovy byly ohrazeny zdí a stanovil, že všechny hroby a hrobky nacházející se uvnitř osad musí být uzavřeny a místo nich zbudovány hřbitovy nové, v extravilánu obcí. Zákonem z roku 1870 začaly hřbitovy spadat pod zdravotnictví, čímž se místo posvátného charakteru změnilo v místo veřejné služby. Hřbitov v Mladých Bukách byl založen v roce 1886, i když pohřbívání v okolí kostela probíhalo již mnohem dříve, jak je patrné na některých dosud zachovalých hrobkách. Přestože příroda a zub času neúprosně ubírá na zachovalosti některých hrobů, stále ještě zůstává na hřbitově řada rodinných hrobek dávných občanů z Mladých Buků, Hertvíkovic, Sklenářovic, Bystřice, Dolních Sejfů.