Za počátek školní docházky se u nás obecně považuje rok 1774. Tehdy císařovna Marie Terezie vydala všeobecný řád, podle kterého měli rodiče posílat do škol děti ve věku 6-12 let. Na konci 18. století ale chyběly školy a nedostávalo se učitelů, i když počet děti navštěvující školy neustále stoupal, v praxi trvalo zavedení skutečně povinné školní docházky až do roku 1869.

To vstoupil v Rakousko-Uhersku v platnost zákon, který nejen jasně zmiňoval povinnost školní docházky, ale také ji pod hrozbou trestu pro rodiče vyžadoval. Na panství Vlčice, pod které Mladé Buky patřily, bylo zahájeno vyučování podle školské soustavy zaháňského opata Jana Ignáce Felbingera v budově čp. 72, kterou již v roce 1792 vysvětil farář Josef Klesaczek.

Rada městyse Mladé Buky rozhodla v roce 1877 vybudovat novou školu na pozemku, který v minulosti vlastnila rodina rychtáře se sídlem v čp. 63. Jednalo se o německou pětitřídní školu. V budově s čp. 160 byl byt pro ředitele školy a školníka. Z důvodu nárůstu počtu žáků, rozhodla rada městyse v roce 1902 postavit další národní školu – opět pětitřídní v čp. 248. Jednalo se opět o německou školu. Z důvodu potřeb české menšiny v obci, byla na popud pražského českého spolku „Bukovináři“ vybudována česká menšinová dvoutřídní škola v budově současného zdravotního střediska. Celkové náklady na stavbu školy se vyšplhaly až na 327 800,50 Kč. Vyučování na této škola však bylo ukončeno nástupem fašismu. Budovu zabavila firma Etrich a umístila zde mateřskou školku. Po roce 1945 zde již nebylo školní vyučování zahájeno. Školní vyučování nebylo v roce 1945 zahájeno ani ve škole v čp. 160. Vyučování probíhalo jen ve škole čp. 248. Žáci 6-8 tříd – tehdejší měšťanské, dojížděly do Svobody nad Úpou nebo do Trutnova. Ředitelem školy čp. 248 byl pan Jaroslav Dlabal. Školní vyučování v budově čp. 160 bylo zahájeno v roce 1950 se čtyřmi třídami, tj. 6-9. třída, ředitelem školy se stal pan Josef Kobík.